The questionees answers are usually stored numerically. This chapter explains the encoding of characteristics attributes. It depends on the question type which values (encoded attributes) a variable (characteristic) may contain.
Tip: A complete overview over your answer codes can be found at the variables listing.
Note: Valid Answers are coded always with a positive value (>0) in the data set. This encoding can also not be changed (especially to exclude overlaps with invalid values) – if it should really be necessary to store a transformed value in the dataset (e.g. -2 to +2 for a five-level scale), it can be additionally stored in an put() using internal variable.
The minimum of a n-ary scale will create the value 1, the maximum the value n. Steps in between will correspondingly create the values inbetween.
The output value is independent of the labeled numbering. If the minimum is labeled e.g. with the school grade “6” (the maximum being “1”), the stored value will still be 1 (correspondingly 6 for the maximum).
For sliders, the value is stored between 1 (minimum) and the value specified as differentiation in each case. By default, this is 101.
The most negative pole / minimum will create the value 1, the most positive pole / the maximum of a n-ary polarity profile will create the value n. Steps in between will correspondingly create the values inbetween.
The stored value is independent of the labeled numbering (e.g. if the questionnee is shown a scale from “-2” through “+2” – it will be stored as 1 trough 5). The negative pole will always create the value 1.
The value stored will be the Item ID (visible at Variables listing or as the value in the square brackets at the list of questions). In case the order of the options shown to the questionee should differ from the output values, you may vary the item position in the “edit question”-area or state the item ID order in the contol code, e.g. question("AB01","3,2,1,4,5,-1");
As with a dichotomous scale (“not selected”/“selected”) the values for a multiple choice are saved as 1/2 for each item.
Dichotomous data will be recoded to false
/true
if using the GNU R import:
In case you have given the option to enter an additional option through a free text entry field, this value is saved in an own variable (see your variables listing).
Bear in mind, the value -9 (“no answer”) is not possible with multiple choice questions.
Financování podniku představuje proces zajišťování peněžních prostředků a kapitálu z různých zdrojů za účelem zajištění jeho provozních i investičních potřeb. Finanční zdroje lze chápat jako tokovou veličinu neboli souhrn peněz, které podnik získává během určitého období například z realizace výrobků a služeb, prodeje majetku, růstu vlastního kapitálu, zadlužení nebo formou dotací. Ve finanční praxi se přitom za finanční zdroje obvykle nepovažují celkové tržby, ale pouze jejich část, zejména odpisy a zadržený zisk, které slouží k obnově a rozšiřování dlouhodobého majetku [13]. Financování podniku lze rozdělit podle několika hledisek. Podle původu kapitálu rozlišujeme: • vnitřní (interní) financování, které vychází z podnikové hospodářské činnosti, především ze zisku, odpisů a dlouhodobých rezervních fondů. Zdrojem mohou být i prostředky získané rychlejším obratem kapitálu, • vnější (externí) financování znamená získávání kapitálu z vnějšku podniku – formou vkladů a podílů vlastníků (tedy z vlastních zdrojů), nebo prostřednictvím cizích zdrojů jako jsou úvěry, půjčky a obligace. Mezi novější formy vnějšího financování patří leasing, který umožňuje podniku užívání majetku bez nutnosti jeho pořízení. Rozlišujeme operativní (provozní) leasing a finanční leasing. Dalšími nástroji jsou zpětný leasing (leaseback), faktoring (odkup pohledávek), zerobondy (půjčky s nulovým kupónem), futures, swapy a opce. Podle pravidelnosti lze financování rozdělit na: • běžné financování, které zajišťuje provozní potřeby jako nákup materiálu, výplatu mezd, platby energií, daní a dalších závazků, • mimořádné financování, které se týká zakládání, rozšiřování, spojování nebo likvidace podniku a vyžaduje financování dlouhodobého majetku i investic. Zdrojem pro financování dlouhodobého majetku je především vlastní kapitál (např. vklady, akciový kapitál) a dlouhodobý cizí kapitál (např. obligace, dlouhodobé úvěry). Naopak pro financování oběžného majetku se využívá krátkodobý cizí kapitál. Po zahájení činnosti podniku začíná koloběh prostředků, kdy z tržeb za prodané výrobky nebo služby se financují nové vstupy, hradí se provozní náklady a při dobrém hospodaření zůstává zisk. Zisk po zdanění může být spotřebován, rozdělen nebo použit pro samofinancování, které se uplatňuje jako třetí základní forma financování vedle financování vlastním a cizím kapitálem. Samofinancování posiluje finanční nezávislost podniku a snižuje potřebu externího financování